O MNĚ

Jmenuji se Jiří Wehle, hraji na etnické nástroje jako niněra a harfa ale také kytara, renesanční cistra, bouzouki a i trochu indický sitár. Hraji také na dvouplátkové foukací dudy a šalmaje, šalima, krumhorny a.j. Poslední dobou používám nejvíce niněru, harfu, irské bouzouki, cistru a různé druhy dvouplátkových nástrojů. Skládám melodie na českou i světovou poezii v českém jazyce.

Mám bohaté zkušenosti z evropských festivalů. Projel jsem de facto celou Evropu. Založil jsem a vedl kapely Cantores Bohemiae, Jagabab, WOH, WAO WAO, Améba.

60. léta

Začátek mého aktivního muzicírování…

Hraji na kytaru, jsem ovlivněn stylem rock’n’roll a skládám v tomto stylu.

70. léta

Stal jsem se spoluzakladatelem první kapely v mém životě, kde jsem hrál na kytaru a zpíval, také skládám některé písně. Pomalu začínám být ovlivněný jednak keltskou, jednak lidovou českou a moravskou i trochu židovskou, středověkou a renesanční hudbou. Kromě toho spolupracuji s mým otcem, autorem většiny textů mých písniček. Vytváříme zpěvník s názvem „Písně naší rodiny“. Tato spolupráce trvá až do jeho smrti v roce 1990.

80. léta

Zakládám skupinu s názvem „Cantores Bohemiae“. Hrajeme mé písně, jedná se o mnou zhudebněnou českou i zahraniční poezii v českém jazyce. Některé texty jsou od již zmíněného mého otce a pár je jich ode mne.

90. léta

Hraji téměř každý den na Karlově mostě, jednak sám nebo s Petrem Opavou, který hraje na hoboj a je člen Cantores Bohemiae. Začátkem 90. let se náhle objeví na Karlově mostě Němec Michel Bach, který si také přišel zahrát na Karlův most se 3 spoluhráči. Jeho skupina se jmenovala „Tippel Klimper“, Byli v kožených, středověkých kostýmech a přivezli pro nás tenkrát naprosto neznámé hudební nátroje jako niněru, keltskou harfu, dudy, šalmaje, chalumeau, cistry, bouzouki a různé druhy bicích nástrojů. A tím začala vznikat má vlastní sbírka.
V této době jsme také vyrazili do Francie na zámek „Chateau du Magnet“ kde jsme hráli. První rok jsme tam byli pouze dva tj. Petr Opava a já. Rok na to jsme hráli v celém sestavení skupiny Cantores Bohemiae. Nahráli jsme dvě alba s názvem "Písně z Karlova mostu 1. a 2." 
Pořádáme spoustu neobvyklých a zajímavých představení. Měli jsme několik koncertů v divadelním studiu „Rubín“. V druhé polovině 90. let začínám vystupovat sólo ovlivněný gotikou. Začínám čím dál více používat dobové nástroje z mé sbírky, kterých mám čím dál více, např.: šalmaje, dudy, chalumeau, psalteria, krumhorny, kornamusy, různé cistry, kvinterny a bouzouki atd.
Nahrávám 1. sólové CD s názvem „Nové trubadúrské zpěvy“.
Dostávam nabídku role trubadúra v divadle „Šrapnel“, do hry „Smrt Václava II.“, kde libreto napsal Tomáš Belko, saxofonista skupiny „Sto zvířat“ a hudbu já. Účastním se natáčení filmu „Kamenný most“ režiséra Tomáše Vorla. Koncem 90. let zakládám kapelu „Jagabab“, která hraje jak moje písně, tak i středověké a sefardské. 

Nové tisíciletí - První dekáda

Natáčím své druhé CD „Potulný Bard“, kde se více a více soustředím na niněru. Produkci mi dělal můj kamarád Igor Angelov. Dostal jsem angažmá ve Stavovském divadle, kde hraji roli hudebníka v činohře „Romeo a Julie“ v režii Vladimíra Morávka. Zde jsem se seznámil s geniálním kytaristou Zdeňkem Hráškem. Spolu s Petrem Opavou jsme založili kapelu s názvem WOH. Občas také hrajeme na Karlově mostě.
S WOH jsme byli na festivalu ve Francii v Toulouse a rok na to na festivalu v Italii v městě Ferrara. Začínám hrát na keltskou harfu. Mezitím vystupuji s kapelou „Piosenki“ jako host, kde hraji na dudy, chalumeau a šalmaj.
V r. 2007 natáčím 3. CD s názvem „Zpívaná poesie“, produkce zase Igor Angelov. Na podzim téhož roku vzniká skupina „ Ameba“. V roce 2009 se účastním natáčení pohádkového filmu „Dilino a čert“ v režii J. Hovorky.

Druhá dekáda

Na začátku roku 2012 dostávám roli hudebníka ve francouzském filmu „Muž, který se směje“, natočeném podle známého románu Victora Huga. Režisérem je Jean-Piere Ameris, v jedné z hlavních rolí je Gerard Deperdieu.
V polovině července je založena nová kapela "Wao-Wao". Členy jsou Aneta Aberlova – zpěv; Petr Obava – bouzouki, perkuse a zpěv; Jiří Wehle – niněra, cistra, harfa, sitar a zpěv.

Hraji sám pod jménem „Potulný Bard“. 4.3.2013 jsem se zúčastnil festivalu v Belgickém městě Aalstu „Kraak festival“ a v roce 2014 na festivalu „Roskilde“ v Dánsku na ostrově Sejerø blízko Kodaně. O rok později, v roce 2015 hraji na festivalu „Supersonic“, který se konal v Birminghamu v Anglii.
Zároveň jezdím již mnoho let do Českého Krumlova, kde hraji na zámku, v rámci festivalu „Pětilisté růže“. V roce 2016 jsem začal spolupracovat s pražským divadlem „Archa“ v dokumentární hře „Buskers Unlimited“, kde hrají pouliční muzikanti a já zde zastupuji vlastně sám sebe. Premiéra byla 4. března 2016. Ve stejném roce 7. května jsem také hrál na hradě Viznburk. 21. července 2018 jsem byl pozván městským muzeem ve Františkových lázních k hudební produkci na hradě Seeberg, kde hraji skoro každý rok.
Také spolupracuji mnoho let s agenturou „Argo“, která mě pozvala na výměnný festival v rakouském městě Linec, a ve stejném roce 7. září do Českých Budějovic.

Spolupracuji také s redaktorem rockového rádia v Písku, textařem Milanem Princem, kde se podílím na dvou CD. První vydal v roce 2015 pod názvem „Smrti má“. Tam jsem zhudebnil a nahrál 2 písničky: „Je čas“ a „Smutný žert“. Druhé jeho CD vyšlo v roce 2018 pod názvem „Pozdní hodina“, které nese mnou zhudebněnou a zaranžovanou píseň "Bojím se" s použitím více nástrojů a trojhlasů.

Třetí dekáda

Díky přátelům ve městě Slaný, se kterými jsem se seznámil během roku 2019 a s kterými i hudebně spolupracuji, jmenovitě Kamil Kaiser, který hraje na švédský lidový nástroj „nyckelharpa“, na harfu, na hoboj a jiné dechové nástroje a Martinou Štraubovou hrající klavír, harfu a loutnu a kteří vlastní náhrávací studio „Na Vlnách“, jsem měl přes toto studio dva online koncerty. 
Vracím se zpět do staré Prahy hrajíc lidem. Pátky, soboty a neděle v ulici Ke Hradu.